Svoboda bez auta

„Dopřávám si luxus žít bez auta,“ píše respondent ankety, kterou uspořádala mnichovská iniciativa Autofrei leben!. Požádala lidi, kteří se zřekli automobilu, aby napsali, jak se bez něho žije.

Odpověděli hlavně lidé z měst. Ti, kteří automobil nikdy neměli, i ti, kteří se ho zbavili. Z dopisů vyplývá, že podmínkou spokojeného života bez auta je malá vzdálenost mezi bydlištěm a pracovištěm, fungující veřejná doprava a případně dobrý bicykl. Respondenti chválili magistráty za vybudování pohodlných cyklotras v městské zeleni. Boom prodělávají dětské sedačky a přívěsné vozíky k bicyklům.

Německé rodiny si kolo oblíbily i na výletech a na dovolených. Objevují krajinu, kterou automobilisté projíždějí bez povšimnutí. Poznali, že auto je v terénu vlastně přítěží, protože omezuje volbu tras. Musíme se k němu vrátit.

I v Německu vládne představa, že život s dětmi bez automobilu je skoro nemožný. Anketa však říká něco jiného: Děti, které vozí rodiče autem do školy, přicházejí o celou kapitolu dětství, o radosti cesty ve společnosti spolužáků. Děti také milují vlak – nemusejí sedět připoutány na místě, potkají cizí, většinou vlídné lidi. I dospělí pociťují k vlakům příchylnost. Ehmannovi napsali: „Užíváme si luxus pohodlně sedět v železničním vagonu nebo se nechat vézt řidičem autobusu.“ Zajímavá je zmínka o dovolenkovém fenoménu, který respondenti označují jako Vorfreude, česky snad „předradost“: „Ve vlaku…