Spiknutí proti Moskvě

V poslední době měli moskevští politici hned několik důležitých návštěv. Nejdříve se v Moskvě americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová pokusila přesvědčit Rusy o tom, že části americké protiraketové obrany (PRO) v Polsku a ČR nejsou pro Rusko žádnou hrozbou. Rusové se na oplátku snažili americkou delegaci přemluvit, aby radary a rakety postavili někde jinde, třeba v Turecku, které s Íránem bezprostředně sousedí. Ani jedna strana neuspěla.

Hned nato se v Samaře konal summit EU–Rusko. Ani tam nešlo o bezstarostná jednání, ačkoli Rusové popisují nulový výsledek jako triumf „klidné a neústupné síly“ moskevské diplomacie. Nová dohoda o partnerství a spolupráci se nicméně nepřiblížila ani o milimetr. V průběhu obou návštěv se naopak ukázalo, že neshody mezi dvěma geopolitickými tábory – Ruskem a Západem – nejen přetrvávají, ale ještě se prohlubují.

Vracíme se tedy do časů nesmiřitelného soupeření dvou bloků, jež v letech studené války nemohly najít společnou řeč? To přece byla jiná doba, kdy velkou roli hrály ideologické rozpory. Proč ke konfliktu zájmů dochází dnes, když Rusko dávno komunistickou víru nepěstuje, má tržní ekonomiku, již 15 let se snaží o vybudování image demokratické země?

Nebuďme naivní, hlavním problémem Ruska nebyl komunismus, nýbrž touha stát se světovou velmocí. Díky územním ziskům a jaderným zbraním se mu to skutečně dlouho dařilo.…