Plyn půjde kolem Kaspiku

„Velká hra“ o Střední Asii, koncept z přelomu 19. a 20. století, kdy mezi sebou soupeřily carské Rusko a imperiální Británie, má své pokračování. Nehraje se už o kolonie, ale o paliva.

Píše se 21. století, takže obsazení „velké hry“ se obměňuje. Rusko je dnes putinovské, Británii nahradila Evropská unie plus Spojené státy, spíš sama za sebe hraje Čína. Ale princip funguje stejně a na rozdíl od ostatních třecích ploch zde zatím vítězí Rusko. I když vzhledem k orientálním zvláštnostem středoasijské politiky nelze říci, že je to vítězství definitivní.

Ašchábádská trojka

Klíčovým datem je tu 21. prosinec 2006, kdy náhle zemřel Turkmenbaši, otec všech Turkmenů, doživotní prezident Turkmenistánu Saparmurad Nijazov. Postsovětský Turkmenistán patří k zemím s největšími zásobami plynu na světě a současně s nejhoršími možnostmi jeho dopravy k zákazníkům. Jediná pozemní trasa vede přes Rusko, které toho umí využít. Turkmenský plyn nakupuje po 100 dolarech za 1000 kubických metrů a do Evropy prodává za 250 dolarů.

Ačkoli Turkmenbaši usiloval o neutralitu své země (v praxi to znamenalo nevyzpytatelnost a snahu izolovat se od všech cizích vlivů), se závislostí na Rusku pohnout nedokázal. Otázka je, nakolik to bylo pod tlakem, ale na zahraniční investory a každý alternativní projekt plynovodu oklikou mimo Rusko se díval s podezřením. Pouze na…