Doprovoď mě do My Space

Pokud vás slovo My Space v titulku vyděsilo, protože již není nic, co byste byli ochotni si poslechnout o globální infekci tohoto jména, nebojte se. Ani autor těchto řádků se už nechce dozvědět nic o tomto fenoménu Webu 2.0. A nezabrání tomu ani novinka, kterou portál nedávno zprovoznil – zpravodajství, o jehož obsahu rozhodují samotní čtenáři. Úvah nad tím, jak skvělé je nechat samotné uživatele internetu tvořit jeho obsah, už bylo napsáno dost. V drtivé většině oblastí nakonec stejně sáhneme po zpravodajství BBC, pokud hledáme zprávy, nebo své otázky svěříme Googlu, na kterém běží většina vyhledávačů. Web 2.0 se dá ale využívat mnohem praktičtěji a velmi jednoduše.

Stejně jako v životě ve svobodné společnosti, kde mají lidé zaručenu svobodu projevu, záleží i na internetu nejvíc na tom, jestli mají co říct. Pokud ano, mají velmi širokou paletu možností, jak své sdělení doručit publiku. Ať již názory zveřejňují na blogu, na svých webových stránkách nebo na jednom z portálů, které tuto komunikaci zprostředkovávají. Pokud ovšem nemáte co říct, nepomůže vám v tom ani Web 2.0. To pomíjí většina textů, které oslavují novou éru webu, která za přispění rychlejších linek a angažovanosti uživatelů vytváří nové a nové sféry využití internetu.

Tyto vlastnosti webu jsou cenné a užitečné, ale v globálním měřítku přestávají fungovat. Jsou podstatné a přínosné především pro komunity nebo spolky, které mají společné téma zájmu. Čím ale může být přínosné sledovat zpravodajství na základě volby tak velké skupiny lidí, jako je globální internetová vesnice? K čemu je člověku názor neznámých lidí na umělecké dílo, když je nezná a nemůže si být jist, jestli může jejich úsudku věřit? Výhody celosvětové propojenosti internetu proto mnohem efektivněji využijí lidé, kteří něco specifického hledají, a ne miliony osamělých hledačů kamarádů na My Space.

Mnoho z nás si to vyzkoušelo na vlastní kůži, například při hledání pomoci při práci s nějakou aplikací nebo hrou. V tuto chvíli většinou člověk ocení důležitost veřejných fór, která jsou na síti k dispozici. A nepotřebuje k tomu ani možnost ukázat potenciálním kamarádům své oblíbené video, písničku a svou fotku. Ale aby té ironie na adresu My Space nebylo příliš, je nutné podotknout, že pro komunity tento server funguje skvěle.

Příklad využití v praxi? Asi před půl rokem řádil ve Williamsburgu v Brooklynu chlapík, který znásilnil několik dívek při cestě domů z baru. A protože komunita lidí, kteří se rozhodli být dobrovolně skromní, přestali jíst maso, pořídili si kola a sestěhovali se do Williamsburgu, je velmi aktivní, netrvalo dlouho a jejich „myspace poštou“ začalo obíhat číslo mobilního telefonu, které jeden z uživatelů založil. Na toto číslo mohla zavolat kterákoli ovíněná nebo jen plachá obyvatelka Williamsburgu, když se bála jít večer sama domů. Jeden z dobrovolných „operátorů“ pak zkontaktoval lidi, kteří dali svá čísla k dispozici a zrovna popíjeli někde v sousedství. Dámě se pak během několika minut dostalo bezplatného doprovodu domů.

Kolik má toto komunitní využití Webu 2.0 možností, není nutné zmiňovat.