Co se čte v Respektu

Anneke Hudalla, domácí rubrika

Když už člověk neměl to štěstí, že ho pánbů požehnal mateřským jazykem českým, většinou musí pochopitelně trochu počkat, až nejnovější výtvory české literární scény k němu dorazí v jeho jazyce. Zatímco tedy čeští čtenáři měli příležitost přečíst si knížku našeho váženého kolegy Jáchyma Topola už před dvěma lety, německý překlad jeho zatím posledního románu Kloktat dehet vyšel pod názvem Zirkuszone až nyní na jaře. Konečný názor ještě nemůžu sdělit, jsem totiž teprve uprostřed příběhu. Provizorní posudek však už teď zní: Je to skvělá knížka, která mě stejně jako jeho předcházející román Noční práce úplně pohltila především svým lakonickým jazykem (ano, ten Jáchym Topol opravdu tak mluví!), záhadnými postavami a morální rozporností jejich chování. Tato knížka podle mě říká o Češích více než několik vědeckých analýz dohromady. A proto by snad měla dostat trvalé místo pod mou poduškou.

Jaroslav Pašmik, Respekt video

Na interpretaci knížky rakousko-izraelského myslitele Martina Bubera Já a Ty (1995) jsem kdysi vyhořel u přijímaček na filozofii. Teď se k ní přesto po letech znovu vracím jako nějaký dávný zhrzený milenec. Láká mě totiž její dokonalá tajemnost, i když stejně pořád nevím, co si s ní mám vlastně počít. Nejvíc mě fascinuje její kapitola s všeobjímajícím názvem Původ a podstata umění. Paralelně s tímto Buberovým náročným existenciálním traktátem čtu také poměrně obsáhlou publikaci předního francouzského filmologa Guy Gautiera jménem Dokumentární film, jiná kinematografie (2004). S úžasem díky ní zjišťuji, jak obrovsky bohaté a také zajímavé dějiny má světová filmová dokumentární tvorba.