Gypsies in da Chanov

Na pozadí převalujících se bouřkových mračen se z malebně zvlněné krajiny zdvihá k obloze osamělá skupina věžáků. Kamera pomalu zajíždí mezi ně a bere diváka na truchlivou prohlídku ulic zejících prázdnotou, na kost oholených bytů, ožehlých balkonů, zkroucených dveří od výtahu, a především závratných hromad odpadků, které kolem sídliště vytváří téměř rituální prstenec. Do výmluvně zkázonosné hudby v pozadí promlouvá režisérův hlas: „Toto je první mezi romskými ghetty v České republice, ghetto no. 1…“

Ghetto no. 1  je název devadesátiminutového dokumentu o učebnicovém selhání sociálního inženýrství v mosteckém Chanově. Ivan Pokorný se v ambiciózním snímku pokusil proniknout do nitra semknutého ghetta, zevrubně prozkoumat příčiny jeho vzniku i možnosti jeho revitalizace a upozornit na to, že velkou část viny na stávajícím marasmu komunity nese neromská většina. Přes všechnu snahu však zůstal vně. Tak jako se oko jeho kamery vozilo po nedůstojných životních podmínkách jedné skupiny našich Romů v úvodu snímku, svezl se i jeho film po povrchu mnoha nakousnutých a nedořečených otázek.

Není divu. Kdyby se byl Pokorný držel jen vytyčeného tématu chanovského ghetta, mohl přijít s něčím opravdu důležitým a zrušit jednu ikonu, o kterou se xenofobní Češi s oblibou opírají. Protože však chtěl „celou záležitost pojmout z gruntu“, někde mezi osidlováním poválečných Sudet, zkoumáním rasových odlišností a kauzou vepřína v Letech se…