Hledání ztraceného ráje

Když se v tomto listu psalo o romském výtvarném umění, ve většině textů nakonec zaznělo zhruba toto: teď ještě ne, ale jednoho dne tito noví štvanci touhy tvořit vezmou mainstreamové umění útokem. Pionýři romského výtvarného umění se ještě nepřestali těšit z vnoučat, a ta chvíle už je tu. Přišla dřív, než kdokoli čekal, z rukou teprve druhé generace výtvarníků. Výsledek jejich konfrontace s obecně uznávanou scénou ještě neznáme, víme ale, kdy a kde k ní dojde. Pod titulem Paradise lost (Ztracený ráj) se romští umělci od června představí v samostatném pavilonu na letošním bienále v Benátkách.

Žádná přechodná móda

Mezi Romy je potřeba vyjádřit se prostředky takzvaného vysokého umění zcela novou věcí. Ne že by se kulturní dědictví etnika neprojevovalo také ve výtvarné sféře, ale jako příslušníci neliterární a tradičně migrující komunity se Romové omezovali především na užitá řemesla. Do první půle 20. století patřilo k jejich svébytnému tvůrčímu vyjádření třeba umělecké kovářství nebo propracované zdobení dřevěných maringotek. Už od 50. let si ale romisté začínají všímat nových výtvarných jevů spojených hlavně s krášlením domků a bytů – objevují se koláže z rodinných fotografií i časopisů, dezény malované do omítky, a někdy dokonce i fresky.

Od 70. let se v Evropě začínají vynořovat první výrazné výtvarné osobnosti. U nás nepřehlédnutelný Rudolf Dzurko, v…