Ve hvězdách

Že jméno automobilové firmy přežije skon svého tvůrce, je běžné. Citroëny, hondy, daimlery i peugeoty potkáváme denně na silnicích. Že může proniknout i do hovorové řeči jako používané úsloví, stále dokládají díla pánů Bugattiho či Rollse a Royce. Ale že by se jméno zakladatele stalo „ismem“? Tento unikát si i šedesát let po své smrti uchovává Henry Ford.

Fordismus: masová výroba levných aut na běžícím pásu spjatá s vysokými mzdami dělníků. Tolik encyklopedie. I bez ní Ford inspiroval Charlieho Chaplina (Moderní doba) a Aldouse Huxleyho. Hrdinové jeho Konce civilizace neříkají „Můj Bože“, ale „Můj Forde“, roky se nedatují L. P. (léta Páně), ale O. F. (od Forda). Je to víc než „ismus“, je to archetyp.

I Češi oceňují svůj podnikatelský mýtus, občas si připomínají lehce vybledlého Baťu, batismus a Botostroj. Ale svět má před očima větší kalibr – Forda, fordismus a Chaplina marně zápolícího s ujíždějícími šrouby.

Muž, který motorizoval Ameriku. Pacifista, jenž se stavěl proti americké účasti ve válce a za klíč k míru považoval konzumerismus. Jediný Američan, o kterém se ve svém Mein Kampf zmiňuje Adolf Hitler. A zakladatel rodinné firmy, takové, kde má její hlava rozhodující slovo, kde se žezlo dynasticky předává a názor jeho nositele je zákonem.

Tím vším byl Henry Ford. A tím vším v paměti také zůstává – až na to poslední. Ford Motor Company ho ve své tradiční podobě přežila jen o necelou dekádu, než se stala veřejně obchodovatelnou společností. Dnes sice vlastní širokou škálu značek včetně Land Roveru, Jaguaru, Volva a částečně Mazdy, nicméně přímí potomci zakladatele mají jen tři hlasy v 13členném představenstvu.

Sám Henry Ford (30. 7. 1863 – 7. 4. 1947) by nad těmito globalizačními pořádky zřejmě kroutil hlavou. Vždyť je z jiného těsta a vyrůstá jako správný selfmademan. Jeho krédo zní: stále snižovat náklady. Odtud pochází jeho smysl pro modernizaci ústící v běžící pás. Proto zdvojnásobí mzdy dělníků na tehdy velkolepých 5 dolarů denně – ušetří na zaškolení a kupuje si lidský kapitál. A proto pronáší jeden ze svých nesmrtelných výroků: „Zákazník může mít auto jakékoliv barvy, vybere-li si černou.“ Proslulý Ford T, vyrobený v 15milionové sérii, je zpočátku nabízen v širší barevné škále. Ale když Henry zjistí, že na stříkací lince schne nejrychleji černá, je rozhodnuto.

Dbá nejenom na organizaci práce, ale i na osobní život dělníků. Těm sice zavádí 40hodinový pracovní týden a platí takovou mzdu, aby si mohli koupit „svůj“ výrobek, ale zároveň je nechává kontrolovat zvláštními agenty. Henry Ford nemá rád odbory, liberály, alkohol, hazard a Židy.

„Své lidi“ ovlivňuje též ideově. Vydává štvavý týdeník a pak i knihu Mezinárodní Žid. Jeho osobnost inspiruje nacistické Německo. Hitler – jak píše žurnalista Vincent Curcio – má na stěně Fordův portrét a jeho projekt volkswagenu („lidový vůz“) navazuje na úspěch Fordu T. Jisté je, že v červenci 1938 Ford dostává k 75. narozeninám od německého konzula Říšskou orlici, nejvyšší řád propůjčitelný cizinci.

„Jediná historie, která stojí za zmínku, je ta, kterou děláme dnes.“ V tomto výroku se Henry Ford nemýlil, můžeme si říci s úlevou. Místo aby svět fungoval podle Forda, funguje Ford Motor Company podle světa.