V dynamickém světě

Brzy přiletí rorýsi. Koncem dubna se k nám vracejí po dlouhém letu ze střední a jižní Afriky. Až do srpna bývá atmosféra města podmalována křikem obratných letců, prohánějících se nad střechami domů. Prý volají „cizí, cizí!“.

Pár neletí ze zimoviště společně, setká se až na hnízdišti. Dodnes vědci neumějí vysvětlit neomylnost, s níž najde na tak dlouhé trase své město, svůj dům a své hnízdo. Bývá zbudováno na místě vypadlé cihly v římse starého domu, v dutině po chybějícím kusu omítky pod okapem, za větracím otvorem podstřešního prostoru v panelovém domě. Věrnost rorýsů hnízdu je pověstná, impozantní i dojemná. Kroužkování prokázalo, že se na ně rorýs vrací až osmnáct let, zřejmě po celý poměrně dlouhý život. Nové hnízdiště rorýsi osidlují neradi.

To je nevýhoda konzervativců v dynamickém světě. Za posledních patnáct let se domy v našem okolí radikálně změnily. Trh se osvědčil i zde. Rychle zmizely oprýskané fasády a zchátralé střechy. Přibyly půdní vestavby, paneláky jsou zateplovány. Příležitostí k hnízdění dramaticky ubývá.

Loni v květnu jsem pozorovala, jak v renovovaném vnitrobloku rorýsi marně hledají svá hnízda a jak se nakonec smířeně snaží najít náhradní místo pod zbývajícími dvěma starými střechami. V červnu jsem viděla renovační dílo zkázy dovršeno: na obou domech už stavěli lešení a sundávali krytinu. Nechci pomyslet, zda shodili hnízda s vajíčky, nebo už s mláďaty.

Zákon zakazuje jedno i druhé. Rorýsi jsou přísně chránění, a pokud hnízdí, nelze je ohrožovat. Kdo by ovšem bral zákon vážně? Majitelé renovují, stavbaři potřebují vydělávat. To chápu. Ještě víc to chápou odbory životního prostředí a stavební úřady; tváří se, že o osudech rorýsů nic nevědí.

Větší smysl pro rorýsy projevují občané. Předloni se na sídlišti Jižní Město v Praze konečně dočkali zateplovací akce. Přesto riskovali komplikace a upozornili Českou inspekci životního prostředí na rorýsy uhnízděné za větracími otvory. Kdyby zedníci překryli otvory síťkami, jak doporučuje stavební norma, uvěznili by mláďata, případně i rodiče. Stavební firma musela harmonogram změnit, bez ohledu na finanční ztrátu. Lešení postavila jenom pod místa hnízdění. Při dokončování stavby se dokonce rozhodla upravit rorýsům vhodné hnízdiště pro další léta.

Něco podobného se podaří jen málokdy. Zaměstnanci stavebních firem rorýsy při práci ničí, protože mají za to, že nic jiného nezbývá. Pozorovala jsem, jak pokrývači s pošetilou něhou snášejí hnízda zpod střechy na strom. I většina majitelů nemovitostí by byla ráda vůči hnízdícím ptákům vlídnější.

Česká společnost ornitologická sleduje rorýsy dlouhodobě a ví, jak je ve městě chránit. Především to chce přizpůsobit stavební práce době hnízdění. Potom uvažovat s projektanty, jak připravit rorýsům novou příležitost k zahnízdění pro příští roky. Obyvatelé sídlišť v Německu, inspirováni Saským ornitologickým spolkem, vyvěsili pod střechy odborně koncipované budky. Jestli je konzervativní ptáci osídlí, je otázka.

Autorka je socioložka.

Příští týden píše historik Jiří Suk.