Moc povyku pro pár raket

Na první pohled se celý spor točí kolem hrstky raket, které, ať je jejich úkol jakýkoli, rovnováhu moci v Evropě nezmění. Ovšem hluboké a početné dělicí linie – jak v Severoatlantické alianci, tak mezi NATO a Ruskem – ve své nejhorší podobě až příliš připomínají politiku studené války.

Neohrozitelné Rusko

Shrňme si ve zkratce zdlouhavý příběh: Amerika chce rozmístit část protiraketového systému na půdě dvou členů NATO. Jde pouze o deset běžných stíhaček v Polsku a o radarový systém v České republice, který by byl schopný vystopovat rakety svištící vesmírem. Na to vrcholní ruští úředníci, především nejvyšší velení, odpovídají bručením. Neústupně tvrdí, že nový systém ohrožuje jejich národní bezpečnost, přestože Amerika trvá na tom, že jediným cílem stíhaček je zastavit rakety vyslané tzv. zlotřilým státem a potenciální jadernou mocností, jako je Írán.

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov přišel minulý týden s tvrzením, které celý spor ještě pootočilo – nosiče se prý ve stíhačkách mohou snadno předělat pro přenos útočných hlavic. Současně ale pobouření Rusové dodávají, že nová výzbroj není nic, s čím by si lehce neporadili. „Krytí součástí protiraketové obrany je chabé, takže všechny typy našeho letectva jsou schopné buď proti nim přijmout elektronická opatření, nebo je fyzicky zničit,“ prohlásil generál Igor Chvorov tento měsíc.

Generál…