Za Abbáse, za Haníju

Mrtví civilisté včetně dětí, každodenní přestřelky, útoky na vůdce politických frakcí. Obraz známý spíše z časů intifády, kdy byla palestinská území pod těžkou palbou izraelské armády. Od volebního vítězství Hamásu v lednu 2006 se však na izraelské represe lze vymlouvat stále hůř.

„Stali jsme se nejhoršími nepřáteli sami sobě,“ píše ve svém komentáři Johara Bakerová z iniciativy Miftah. Trefně tak vystihuje smutnou realitu – Palestinci střílí na Palestince. A byť se situace pomalu uklidňuje, vnucují se otázky: Jak z toho kolotoče ven? Co si o tom myslí tamní obyčejní lidé?

Al-Kuds hlásí klid

Nepokoje nastartovalo několik událostí posledních týdnů. Veřejné demonstrace následovaly po zabití tří dětí vysokého představitele zpravodajské služby neznámými ozbrojenci, na mušce se octli i oba lídři znesvářených hnutí – prezident Mahmúd Abbás z Fatahu a premiér Ismáíl Haníja z Hamásu. Abbás pak jen přilévá olej do ohně, když opakovaně hodlá vypsat předčasné volby, parlamentní i prezidentské.

Střety mezi Fatahem a Hamásem se však táhnou již téměř rok. Zaběhlí zaměstnanci samosprávy, zejména policisté, jako by se po deseti letech vlády Fatahu nemohli smířit s novými pány. Přelomovým momentem byla „legalizace“ necelých šesti tisíc přívrženců Hamásu a oznámení jejich role oficiální palestinské bezpečnosti. Další spory se vedou právě o možnost vypsání…