Klausovy klony útočí
Konec listopadu roku 2000 byl narozdíl od toho letošního politicky mimořádně dramatický, je to s podivem, protože v centru zájmu tehdy i dnes bylo důležité téma jmenování členů bankovní rady.
Konec listopadu roku 2000 byl narozdíl od toho letošního politicky mimořádně dramatický, je to s podivem, protože v centru zájmu tehdy i dnes bylo důležité téma jmenování členů bankovní rady. Časy se asi opravdu mění, česká scéna se zklidňuje, a možná i v jistém smyslu umrtvuje. O centrální banku už není zájem, ekonomika poklidně roste, a tak ani letošní výměna členů bankovní rady nikoho moc nepřitáhla.
Poslední mohykán
Zatímco prezident Václav Havel musel před šesti lety čelit kritice vlády i smluvní opozice za to, že jmenoval Zdeňka Tůmu do čela České národní banky a s ním do rady i Michaelu Erbenovou, letošní listopadový výběr prezidenta Václava Klause prošel bez většího povšimnutí a ohlasu (nikdo se nepozastavil ani nad tím, že prezident Erbenové při odchodu osobně nepoděkoval, nestálo mu za to, aby se s ní sešel). Předpokládá se zřejmě, že ekonom bude vybírat lépe a s větším rozmyslem, tím spíš, že v Klausově případě máme tu čest s ekonomem-politikem, jenž by mohl být poučen z chyb svého předchůdce, které před šesti lety hodně hlasitě a ostře kritizoval.
„Chybné je, že je volena jednobarevná bankovní rada. Nemyslím teď politicky, myslím ekonomickými postoji, že jsou vybíráni klonovaní jedinci k jednomu jednoduchému cíli. Všichni z nich v mých očích mají nárok být členy bankovní rady. Je ovšem hrubou chybou, že nejsou vyváženi lidmi s poněkud jiným ekonomickým…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu