Bosna sobě napospas

Co je to? Má to 12 vlád, 15 premiérů, 3 prezidenty a 144 ministrů. Lidé tam mluví stejnou řečí, ale používají tři oficiální jazyky a dvě písma. Soudci soudí podle čtyř zákoníků a děti se učí podle tří druhů učebnic. Má to hymnu, ale nemá k ní text. Je to demokratická republika, ale v jejím čele stojí nikým nevolený „protektor“, který může nařídit cokoli a odvolat kohokoli. Je to Bosna a Hercegovina. Prvního října ji čekají parlamentní a prezidentské volby, už páté od dohody v americkém Daytonu a konce války v závěru roku 1995. Co se od té doby povedlo a co naopak ještě chybí? Jak Bosňané žijí? A mohou volby něco změnit?

Až odejde monarcha

Posuzujeme-li situaci v Bosně, záleží na tom, z jakého úhlu se díváme. Srovnáváme-li dnešní Bosnu s tou válečnou, můžeme jásat. V zemi se nestřílí (tedy střílí, ale to si jen mafiáni vyřizují mezi sebou účty), armády tří znepřátelených stran byly sjednoceny v jednu a ta je natolik zredukována, že má spíše ceremoniální funkci. Bosenští Srbové, Chorvati a Muslimové (Bosňané) mohou svobodně cestovat po celé zemi díky tomu, že mají „neutrální“ státní poznávací značky, které využívají sedm písmen, stejných pro cyrilici i latinku (není už tedy možné při pouhém pohledu na značku zjistit, zda jede Srb, Chorvat nebo Bosňan). V celé zemi se platí jednotnou měnou.

Výrazně menší zadostiučinění ale pocítí ten, kdo by chtěl Bosnu…