Lidovci ukázali karty
Byla to velká partie rozehraná na dvou frontách, vyžadující nervy hráčů pokeru. Její aktéři o ní možná jednou napíší ve svých pamětech, teď se spíš oklepávají z překotného tempa změn.
Byla to velká partie rozehraná na dvou frontách, vyžadující nervy hráčů pokeru. Její aktéři o ní možná jednou napíší ve svých pamětech, teď se spíš oklepávají z překotného tempa změn. Dostupné informace jsou neúplné, někdy sdělované pod podmínkou mlčenlivosti. Zkusme ale největší politické drama od pádu Klausovy vlády a dohadů opoziční smlouvy zrekonstruovat. Jak se tedy rodily politické plány a jakou roli v nich sehráli jednotliví aktéři?
Vyřešit Kubiceho!
Přenesme se do minulého týdne a finišujícího jednání o menšinové vládě Mirka Topolánka. Tempo jednání udává Jiří Paroubek. Zatímco Topolánek se rozhoduje v týmu svých místopředsedů, Paroubek si jako obvykle vystačí sám. Při osobních rozhovorech s Topolánkem se chová velmi vlídně, žertuje a nemá problém základní mantinely pro menšinovou vládu ODS dohodnout. Naopak během setkání v širším kruhu s místopředsedy a šéfy poslaneckých klubů obou stran hraje před širším auditoriem roli tvrdého, neústupného muže. Když ODS nechce kývnout na návrh změny volebního zákona, přerušuje schůzku a velí svým vyjednávačům odejít od stolu. Pak se zase vrací. „Vystupoval vždy důrazně a sebevědomě, většinou mluvil sám. Jeho zástupci hráli roli jen jakýchsi statistů, kteří vždy odkývali, až co Paroubek řekl,“ popisuje průběh schůzek jeden z jejich přímých účastníků, místopředseda ODS Petr Nečas. „Co se mi z těch jednání nejvíc vrylo…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu