Co se děje ve světě

Jedna z největších evropských přehlídek komerčních galerií a jejich stájových umělců si ani letos nemohla stěžovat na nezájem. Nápor návštěvníků z celého světa, kteří dorazili na Art Basel 2006, dokládá známý fakt: umění je komodita se snad nejprudčeji rostoucí cenou a zájem o ně neustále stoupá.

První, na koho narážím při vstupu do sekce Unlimited, vyhrazené umělcům, jejichž galeristé se zde ucházejí o přízeň, je Ján Mančuška. Je to ale paradox: Mančuška, zastupovaný newyorskou Andrew Kreps Gallery, byl totiž jediným zástupcem našeho uměleckého prostoru.

Zastavujeme se před vstupním objektem. Kovová konstrukce ve tvaru brány, z horního břevna, asi pět metrů širokého, kape voda skrze řadu elektronicky ovládaných ventilů. Jejich synchronizací se z kapek vytvářejí ve vzduchu slova, která padají dolů do podlouhlé nádrže pod vodorovným břevnem. Přichází jistý londýnský galerista a radostně oznamuje, že má tento objekt zabukovaný na příští jaro na bienále do Dubaje. „Prodám jich tam alespoň pět,“ pochvaluje si byznys.

Noříme se do útrob avantgardy, která je na prodej, byť ji lze jen složitě odnést. Co tedy galerie letos nabízejí? Třeba kousek švédského umělce Christiana Anderssona: v kóji stojí dva svítící reflektory, na stěně před nimi je však vržen jejich vlastní stín. Nebo video Bruce Naumana, který namířil kameru s nočním viděním pod pracovní stůl a přes noc točil všechna…