Bez boje i bez rvačky

Večer 21. května slavili Černohorci po svém – střelbou z pušek, samopalů a pistolí. Nový stát ale vzniká na balkánské poměry nezvykle mírně, dokonce bez jediné rvačky. A především bez hrozby války. Nezávislost Slovinska, Chorvatska i Bosny a Hercegoviny provázely krvavé boje. Ti nejbojovnější ze všech jihoslovanských národů – Černohorci – se k nezávislosti dostali poklidnou cestou. A není to jediné specifikum, které doprovází jejich cestu.

Když schází Milošević

Celé referendum proběhlo pod přísným dohledem Evropské unie. Klíčovou roli sehráli dva slovenští diplomaté. Miroslav Lajčak coby zvláštní vyslanec představitele EU pro zahraničí Javiera Solany a František Lipka, který se stal přímo předsedou volební komise. Obě strany v Černé Hoře musely přijmout evropská pravidla pro referendum, včetně unikátního rozhodnutí, že k vítězství nestačí nadpoloviční většina, ale 55 % hlasů. Hladký průběh ale nezpůsobil jen dohled EU a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Ukázalo se, že balkánské války nebyly pouze důsledkem dějinné nenávisti horkokrevných Jihoslovanů. Pokud kdesi nesedí někdo, kdo má z války konkrétní politický prospěch, dají se vášně udržet na uzdě. Rozdíl je v tom, že v Bělehradě už nesedí Slobodan Milošević. Přední členové tamní současné politické garnitury sice patří k ideologům srbského nacionalismu, ale na rozdíl od Miloševiće nejsou…