Všichni dobří estébáci

Slováci mají novou zábavu – prohlížet si na internetu seznamy agentů Stb. Zveřejnil je Ústav pamäti národa a jméno, adresu, rodné číslo a krycí jméno agenta si můžou, stejně jako je tomu v Čechách, zjistit všichni. Svůj osobní svazek si může kdokoli vyzvednout kompletní – tedy bez začernění jmen třetích osob, jak je tomu v ČR. Taktéž historici mají k svazkům neomezený přístup. Se zveřejňováním začal Ústav pamäti národa loni 17.listopadu a od té doby neutuchá zájem veřejnosti – každou chvíli totiž novináři v některém z tisíců stran nacházejí jméno nějakého politika, vědce či církevního hodnostáře.

Ticho nad Dunajem

Dlouho to přitom vypadalo, že Slovensko se účtování s komunistickou minulostí snaží ze všech sil vyhnout. Jeden z prvních polistopadových ministrů vnitra, bývalý slovenský disident Ján Langoš, sice v roce 1991 ve federálním parlamentu prosadil klíčový lustrační zákon, který zapovídal estébákům a jejich spolupracovníkům působení v důležitých veřejných funkcích. Když se ale o dva roky později Československo rozpadlo, upadla za Dunajem Langošova norma nejprve v nemilost a posléze byla za Mečiarovy vlády z právního řádu úplně vyškrtnuta.

Zatímco tak okolní země Visegrádské čtyřky stíhal jeden lustrační skandál za druhým, pod Tatrami se na dlouhá léta rozhostilo tiché zapomnění. Vše se změnilo až před třemi roky, když bratislavští zákonodárci po dlouhých tahanicích odhlasovali vznik Ústavu pamäti národa, kterému krom…