Spekulování o rovnosti

Rovná daň je zavedeným sloganem ODS a terčem soustředěné kritiky ČSSD. ODS dlouho otálela s jasným popisem parametrů své rovné daně, a když to udělala, ČSSD přišla s konkurenčním návrhem snížení daní pro nízkopříjmová pásma. V tomto případě vděčíme politické konkurenci za mírný pokrok v jedné ze dvou problémových oblastí daně z příjmu: omezení pasti chudoby. Vysoké zdanění práce lidí s nízkými mzdami totiž znamená, že se jim často ani nevyplatí pracovat, a snížení daní jim proto dá lepší pracovní motivaci.

Jenže daň z příjmu není tou nejdůležitější „daní“, která je uvalena na mzdy někoho, kdo opustí úřad práce a začne si vydělávat na živobytí sám. Takovému člověku totiž pracovní příjmy významně omezí dávky, které dostává od státu. U některých rodin s více dětmi je tento efekt tak silný, že o každou vydělanou korunu přijdou na dávkách. Proč pak pracovat? Tomuto demotivujícímu efektu čelí ve vyspělých zemích (například v USA a Velké Británii) už delší dobu tak, že pracující rodiče s nízkým příjmem daně neplatí, ale naopak od státu dostanou peníze – tzv. negativní daň (daňový bonus). Taková politika se vyplatí státu i rodinám a v omezené podobě začíná od letoška fungovat i u nás.

Motivace k práci

Zde ale opět vstupuje na scénu ODS. Nedávno začala média spekulovat o rovné sociální dávce, kterou ODS zamýšlí ve své Modré šanci. Rovná dávka by údajně měla být…