Napohled nudná novela zákoníku práce vyvolala bouři uvnitř vládní koalice, premiér vystrkává lidovce z vlády a vyhrožuje spojením s komunisty. Co je ale na dvou sporných paragrafech tak důležitého?
Zákoník práce je důležitá norma, podle níž se řídí vztahy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem ve všech vyspělých zemích. Z ekonomického hlediska by měl tento předpis pokud možno nechat co největší iniciativu zaměstnancům a zaměstnavatelům a zachovat velkou pružnost při najímání a propouštění pracovníků. Čím více je totiž omezena možnost rychlého propouštění, dočasné práce, částečných úvazků a práce přes čas, tím nižší je ekonomický růst a vyšší nezaměstnanost. Nízká míra nezaměstnanosti okolo pěti procent v USA i například ve velmi sociálním Dánsku je způsobena právě tím, že zaměstnavatel může nepotřebného pracovníka velmi rychle propustit, a proto se mu vyplatí přijímat lidi i na jednu zakázku nebo sezónní práce. Naopak zvýšená ochrana před propouštěním vede k práci načerno nebo v Čechách prostřednictvím tzv. švarcsystému. U zvláště „zvýhodněných“ skupin – například u žen s malými dětmi, starých lidí nebo absolventů škol – dokonce k tomu, že je nakonec nikdo nezaměstná z obavy, že když se nový pracovník neosvědčí, nebo po ukončení zakázky, nebude legální možnost, jak ho propustit.
Volat po možnosti okamžitého vyhazovu pracovníka a snížení možnosti ochrany znevýhodněných ale zdaleka neznamená, že se máme vrátit do dob gründerského…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu