Porno v Brně

U brněnského nádraží zastavuje oranžová tramvaj s velkým reklamním nápisem na karoserii: „Práce: www.lipstick.cz.“ Nikdo z cestujících si černého písma nevšímá, ale mladá žena s lehkým kočárkem s úžasem zírá na velká písmena a zapomíná nastupovat. „No to snad ne! Tahle firma přece podniká na internetu s pornografií a erotikou!“ Kateřinu Szczepaníkovou nábor k prodejnému sexu na městských reklamních plochách tak rozhořčil, že se kvůli němu vydala na válečnou stezku.

On ji vidí, ona jeho ne

„Chceš vypadat jako já? Vydělávat 1000 korun denně? Zavolej!“ verbuje reklama s fotografií spoře oblečené dívky, umístěné nad okny ve většině brněnských tramvají. Hlas na inzerovaném čísle nechce říct, v čem práce spočívá, ale nabízí schůzku. V podkrovním bytě činžáku nedaleko centra pak na zájemce čeká nenápadná firma Eurolive. Na zazvonění otvírá drobná, civilně oblečená dívka s drdůlkem. „Hledáme děvčata kolem dvacítky, ale podívat se k nám může úplně každý, jen vstupte,“ zve slečna Jitka s milým úsměvem. „Tady jsou pokojíčky, kde právě děvčata pracují. Uvidíte je na obrazovce počítače,“ ukazuje sympatická manažerka na dvoje zavřené bílé dveře a prochází světlou, sanitárně působící chodbou do své jednoduše zařízené kanceláře. „Na inzeráty odpoví asi deset děvčat týdně, z nich přijmu tak tři. Všechny vědí, o jakou práci jde.…