Jan Palacký
(67) je vzdáleným potomkem historika Františka Palackého. Komunistický režim ho dvakrát věznil, jednou za pokus o útěk, podruhé za „podvracení republiky“. Po prvním útěku vstoupil tajně do jezuitského řádu, v roce 1968 odešel do Itálie, kde byl vysvěcen na kněze a studoval medicínu. V polovině 80. let léčil tři roky na Madagaskaru nemocné leprou, poté strávil 15 let jako lékař a misionář v Bolívii.
Před dvěma měsíci jste se vrátil do své rodné země. Budete tady žít?
Cítím, že bych se sem těžko vracel. Na některé věci bych si nezvykl. Nevím přesně, kdo co je, musím se pořád vyptávat. Nevím, co s čím souvisí. Žil jsem dlouho v džungli a musím si zvykat na všelijaké ty aparáty. Já jsem patnáct let nepoužíval telefon.
Proč jste z džungle odjel?
Být zdravý, hned bych jel zpátky.
V osmnácti jste se pokusil o útěk za hranice. Jaký byl váš nejsilnější motiv?
Pro mě byly takové dvě hvězdy: Buď budu lékařem, nebo knězem, nebo obojím. V Česku to v 50. letech šlo těžko zařídit.
Rodiče vás k tomu vedli?
Maminka byla věřící odjakživa, tatínka ke katolictví přivedla známost se Zahradníčkem, Čepem a podobně zaměřenými spisovateli. Byl primářem na dětském oddělení v Uherském Hradišti. Pak ho komunisté vyhodili a lidi v Hradišti sepisovali petice, aby se vrátil. Byl kvůli tomu dokonce za…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
