Kostým není oblečení, ale filozofická otázka

Věra Chytilová natočila dokumentární portrét Ester Krumbachové. Magický, ale také nespravedlivý.

Pro umělce je vždycky výhodné mít svou partu či skupinu, ale výtvarnice Ester Krumbachová (1923–1995) nepatřila nikam. Držela se principů moderního umění v práci a bezbřehé svobody v životě a nehleděla, co jí to vynese. Tak se stalo, že její originální styl dodnes nikdo plně nezhodnotil, přestože její práce v oblasti filmového a divadelního výtvarna je přelomová. „Kdo vlastně byla Ester?“ ptá se Věra Chytilová na začátku svého dokumentárního filmu Pátrání po Ester. „Byla to výtvarnice, spisovatelka? Myslela jsem, že jsem ji znala…“ V následujících dvou hodinách pak dojemně i suverénně nakreslí s pomocí pamětníků a archivů portrét zářivé ženy, která žila s vášní a vervou v dobách, kdy se většina lidí pokoušela hlavně ztratit v davu.

Tři etapy života lhářky

Materiálu pro film bylo málo. Esteřin poslední přítel neumožnil přístup k pozůstalosti v pankráckém bytě, a její práce proto žije výhradně ve filmech a vzpomínkách lidí, kteří se o sebe dokázali postarat lépe než ona. Ester se stýkala se stovkami lidí od příslušníků pražské galerky po umělecké prominenty, ale nikdo neznal ucelená fakta o její práci a minulosti. Zametala za sebou stopy a s oblibou se bavila tím, že o sobě tvrdila vždycky něco jiného. S výjimkou let 1956…