Postrach jménem sociálka

„Pozor, sociálka jde,“ ozývá se chodbou ústeckého činžáku poté, co jeden z nájemníku zahlédl, že po setmělých schodech stoupají neznámí lidé. Muž s knírem v bytě v prvním podlaží se s vyděšeným výrazem v očích chápe prvního, co je po ruce, a s násadou od smetáku běží ke dveřím. Nejmladší dítě začíná plakat a tiskne se k mámě. Ta je nervózně hladí po vlasech a cosi křičí na nezvané hosty. Těžko se tomu přivítání divit. Stejně nečekaně jako dnes novináři se totiž před časem objevila v bytě rodiny Kocajových sociální pracovnice s exekutorem a pod záminkou zdravotní prohlídky odvlekla jejich tři děti rovnou do dětského domova. Teprve po dvou letech odloučení se rodičům podařilo získat děti zpět i s oficiální omluvou: Promiňte, vzali jsme vám je kvůli hloupostem. Takovýto případ ale není podle odborníků ničím výjimečným. Ze čtyř tisíc dětí odebraných tady každoročně rodinám jich naprostá většina ztrácí domov pro nic za nic – jen kvůli chudobě a bezmoci svých rodičů.

Trochu srovnat do řady

K tomu, aby se zdejší rodina dostala do hledáčku sociálních pracovnic, stačí někdy málo. V případě Kocajových z Ústí nad Labem stačilo bydlet na „špatné“ adrese v romské čtvrti Předlice a být bez práce. „Protože pobíráme dávky, přišla se k nám podívat paní ze sociálky, jestli máme jídlo pro děti,“ vzpomíná paní Kocajová na důvody první návštěvy sociální…