Ballada naše podobá se tragoedii

V edici Královna píseň vydalo nakladatelství Aton kompaktní disk „Horeła linda, horeła“, kde na baladickou notu zpívají bratři Luboš a Dušan Holí. Dokud nebyla televize, zpívali chlapci v horňáckých dědinách večer v úterý, čtvrtek, každou sobotu a někdy i v neděli. Chodili ke galánkám. Zpívalo se v přírodě, na poli, v lese, ale i doma. Ženy zpívaly při draní peří, předení, vyšívání. Měly větší repertoár baladických příběhů, předváděly je zřejmě z varovně-výchovných důvodů při svatbách, které trvaly několik dní. Obklopeni tímto přirozeným živlem vyrůstali v podhůří Bílých Karpat v horňácké Hrubé Vrbce i bratři Holí. „Balady – písňové skladby s neobvyklou, nejčastěji tragickou událostí – jsme slýchali od dětství; nejprve v rodném domě, později v bližším i vzdálenějším okolí,“ píše v bookletu etnomuzikolog Dušan Holý. Ke zpracování tohoto materiálu vedla bratry Holé dlouholetá fascinace básnickými obrazy, kdy se surové a úkladné vraždy dětí i milenek, násilí, nešťastné, nevyhnutelné a nelítostné osudy, nezvládnuté vášně i životy zničené vojnou popisují s nebývalým citem.

Sběratel František Bartoš si v doslovu k Národním písním moravským (1889) všímá při popisu stavby jedné z balad, že „ballada naše podobá se tragoedii … s překvapivou katastrofou důstojnou věru básníka velikého“. Na CD jsou nahrávky pořízené většinou v posledních šesti letech ( 1998–2004). Pouze balada o žárlivém šohajovi, kterému jeho milá …