Saddám? Zeptejte se Kurdů

„Ti, co dupou a plivou po soše Saddáma Husajna, že mají být Iráčané? Kurdové snad ano, ale Arabové určitě ne!“ Zhruba tak loni podle zpravodaje listu The New York Times lidé v jedné káhirské čajovně komentovali známé záběry z dobytého Bagdádu. Ano, Iráčané od 90. let neviděli Saddáma tak růžově jako zbytek arabského světa, ovšem názor iráckých Kurdů byl zcela jasný. Americký publicista Ralph Peters říká: „Pokud si někdo myslí, že svržení starého režimu v Iráku nepřineslo nic dobrého, měl by se bavit s Kurdy. Pro ně s pádem Saddámovy sochy skončily generace útlaku, etnických čistek, mučení a masakrů.“

Odkud se mezi Araby vzala nedůvěra ke Kurdům? Je třeba se vrátit do roku 1967, kdy debakl arabských armád ve válce proti Izraeli šokoval celý islámský svět. V téže době Kurdové v Iráku povstali proti centrální vládě, přičemž využívali vojenské poradce z Izraele. „Kurdové jsou jako slepý žebrák u mešity,“ hájil se vůdce povstání Mustafá Bárzání – situace nedovoluje Kurdům vybírat si spojence.

Vždy se nějak domluvíme

Kurdové jsou největším národem (nejméně 25 milionů lidí) bez vlastního státu. Ve 24milionovém Iráku tvoří odhadem 4,5 milionu obyvatel. Když v roce 1958 padla monarchie a kurdskou otázku se nepodařilo vyřešit jednáním, pokusil se diktátor Kásim nalákat Kurdy připomenutím jejich slavného rodáka, sultána Saláhaddína, který ve…