Prezidentův Hoffmann

Prezident Václav Klaus minulý týden oznámil, že zvažuje udělení milosti někdejšímu komunistickému funkcionáři Karlu Hoffmannovi, jedinému člověku, který jde na čtyři roky natvrdo do basy v souvislosti s okupací země v osmašedesátém. Z Klausových slov vyplynulo, že ho k tomu vedou dva důvody: jednak Hoffmannův vysoký věk (80 let), jednak pocit, že aparátník nebyl odsouzen spravedlivě.

Brežněve, vstávej

Věta, kterou prezident zpochybnil verdikt, byla během týdne mnohokrát citována: „Zdá se mi trochu zvláštní, abychom po 36 letech posílali do vězení někoho, kdo porušil telekomunikační zákon. To je myslím něco jiného než těch půl milionu vojáků.“ Klaus dodal, že odsouzeni by měli být ti, kdo dali příkaz, aby do Československa vtrhly armády Varšavské smlouvy. Rozumějme: ne Hoffmann, ale „skuteční viníci“. Zřejmě by chtěl exhumovat Leonida Brežněva.

Co si s takovými výroky počít, nota bene zaznívají-li z míst nejvyšších? Hlava státu si přece může někde zjistit, že Karel Hoffmann byl odsouzen za sabotáž, resp. za kolaboraci. Že dal 21. srpna 1968 příkaz vypnout státní rozhlas (tedy klíčové médium té doby), protože to mělo být ku prospěchu okupační moci a jejích vojáků. Že měl zařídit, aby se v rádiu nevysílalo prohlášení reformních komunistů odsuzující invazi, ale naopak kolaborační text, který měl intervenci legitimizovat a zdůraznit, že armády byly do země pozvány českými Brežněvovými poskoky.

Jistě, Hoffmann byl…