Nic než dřevo

„Naše lesy hynou! Jsou poničené imisemi a drtí je kůrovec. Dejte nám peníze, abychom je mohli zachránit,“ volají stále hlasitěji zdejší lesníci. Mají přitom částečně pravdu. Kvalita českého lesa opravdu není dobrá. Pokud by však dostali požadované dotace, znamenalo by to pro tuzemské hvozdy jen další ránu.

Po čem roste les

Chceme-li pochopit, co se s našimi lesy opravdu děje, a zjistit, jakou před sebou mají budoucnost, neobejdeme se bez exkurze do minulosti.

Zatímco v Africe a Jižní Americe, ale třeba i na Sibiři a Ukrajině dnes les drasticky mizí, v Česku jej stále přibývá. Za posledních sto let se jeho plocha rozrostla skoro o 3,5 % a pokrývá tak už více než třetinu republiky. Evidovaná zásoba dřeva vzrostla z 307 milionů krychlových metrů v roce 1930 na dnešních 630 milionů. Lesní porost se pomalu, ale jistě šířil spolu s tím, jak klesal chov domácích zvířat. Dokud každá mez a stráň byla pečlivě vysekána jako krmení pro kravku, kozu či králíky, neměl šanci. Jakmile se mu však naskytla, okamžitě ji využil a obsadil uvolněný prostor. Nad takovým spontánně vzniklým porostem sice leckdo ohrne nos (lesník zejména), jeho ekologická hodnota však bývá obvykle o dost vyšší než hodnota smrkové monokultury, kterou jsme si bohužel už zvykli považovat za synonymum lesa.

Lesy také rostou čím dál tím rychleji. Průměrný přírůstek se ve střední Evropě zvýšil za…