Když recese přišla do Evropy

Již několik let, prakticky od zavedení eura, čekají evropští politici a ekonomové na hospodářské oživení. To se však nekoná. Poslední ekonomické údaje hovoří o hospodářském poklesu ve Francii, Německu, Itálii a Nizozemsku. Optimisté se chytají alespoň slabých stébel, mezi něž patří hlavně „měkké“ statistiky: indexy očekávání a důvěry. Naděje se však především upírají k očekávanému oživení v USA a Japonsku. Zejména americké dovozy v posledních měsících držely Evropu jakžtakž nad vodou.

Nedůstojná závislost

Není to však pro sjednocenou Evropu přece jen poněkud ostudné, že musí čekat na zámořské oživení jako na spásu? Eurozóna má zhruba 305 milionů obyvatel, USA 289 milionů. Skutečnost, že eurozóna není schopna sama o sobě fungovat jako motor růstu, je přece jen poněkud nedůstojná. A kam se poděly sny o euru coby impulzu pro růst ekonomiky? Dnes je to právě euro, kterému mnozí kladou recesi za vinu. Podle jedné teorie dusí ekonomiku příliš vysoké úrokové míry stanovené Evropskou centrální bankou. Tato hypotéza je však velmi povrchní. Cenu komerčních a hypotéčních úvěrů neovlivňují krátkodobé sazby stanovené centrální bankou, nýbrž míry výnosu dlouhodobých státních dluhopisů. Míra výnosu desetiletých eurových státních dluhopisů v pátek dosahovala 4,19 %, zatímco americké státní dluhopisy se stejnou dobou splatnosti nesou 4,47 %. V příliš drahém kapitálu tedy evropské problémy zřejmě nevězí, ani když vezmeme v úvahu rozdíly v inflaci.