V Íránu je žena mocná

Rámeček

ZIBA-MIR HOSSEINI (nar. 1952 v Íránu) vystudovala v Anglii sociologii, má doktorát z antropologie v Cambridgi a dnes působí na Londýnské univerzitě. Je odbornicí na Blízký východ, specializuje se na výzkum genderu, rodinných vztahů, islámu a práva. Na tato témata napsala řadu studií a podílela se jako režisérka na dlouhometrážních dokumentech Rozvod v íránském stylu (1998) a Na útěku (2001), které vzbudily velkou pozornost.

Jste Íránka, zabýváte se problémy své rodné země, proč žijete ve Velké Británii?

Protože v Íránu nemůžu najít práci. Už od 80. let, kdy jsem absolvovala pohovor před zvláštním výborem pro kulturní revoluci – byl to spíš výslech – a neuspěla jsem. Taky se mi rozpadlo manželství. Můj první manžel byl typický islámský šovinista, chtěl mít absolutní kontrolu nad mým životem a já už to nesnesla. Byla to permanentní soukromá válka. Tak vlastně začal můj zájem o zákony, o kterých jsem pak psala. Po rozvodu žiju v Anglii, ale stále se vracím do Íránu. A točím tam filmy.

Vaším hlavním tématem jsou vztahy v rodině. Jaké jste měla rodinné zázemí?

Narodila jsem se v rodině „potomků proroka“ – šíitů a muslimů, která má silnou náboženskou tradici. Nikoli ale fanatickou, naše víra byla naší soukromou věcí. Vyrůstala jsem v kurdské části Íránu na malém městě, v létě jsme my děti měly spoustu volna, a tak jsem…