Sbíječky a indián v Utrechtu

Mrzne, až praští, a na chodníku před pražskou Baráčnickou rychtou přešlapuje padesát prokřehlých lidí - mezi nimi i čerstvě zvolený prezident Václav Havel. Z okna ve druhém patře se náhle vyklání polonahá postava připomínající uklízečku a vysype skupince na hlavu smetí. Po tomto entrée jsou diváci doslova vehnáni do prostoru klubu, kde je pozře fantaskní představení holandského souboru DogTroep. Píše se rok 1990 a Československo zažívá po pádu bolševismu jeden z prvních kulturních šoků. Spolek DogTroep, který tehdy v Praze předvedl, kam až se dostalo divadlo ve svobodném světě, si pozici fascinujícího experimentátora udržel dodnes. Potvrdila to i zatím poslední premiéra, kterou soubor sehrál letos v létě na pláních kolem Utrechtu.

Anarchisté v prostoru

Za jinak nic neznamenajícím názvem DogTroep se skrývá skupina hudebníků, výtvarných umělců, tanečníků a techniků, kteří jsou současně herci. Uskupení vzniklo bezmála před třiceti lety a jeho první představení měla podobu anarchistických vpádů na veřejná prostranství, během nichž byli do děje zatahováni náhodní kolemjdoucí. Od té doby formace prošla radikálními změnami, projekty se pečlivě připravují a stojí spoustu peněz, jeden aspekt se ale nezměnil: DogTroep nezahnízdil na žádné stálé divadelní scéně, ale neustále se adaptuje na nová netradiční prostředí. Neplatí to vždy - například představení Kulhavý tango, které Holanďané…