Ministr Sobotka zahájil reformu veřejných financí tahem, který připomíná gambit – razantní zahájení spojené s obětí. Dává všanc vlastní popularitu, může ale přijít i o víc, včetně křesla. Kdo zahajuje partii gambitem, spoléhá na střední hru, ve které musí umět zhodnotit poziční výhodu. To se však Sobotkovi nedaří. Od počátku bylo jasné, že reforma, která provede jen škrty a nezaloží pozitivní trend ve vývoji konkurenceschopnosti naší ekonomiky, není pro tuto zemi řešením. Naše zaostávání je čím dál větší, spolu s Polskem se díváme na záda nejen Maďarsku a Slovinsku, ale již i Estonsku.
Čím později, tím hůř
V době, kdy se vlády všech zemí snaží posílit na znalostech postavenou ekonomiku, měla právě témata lidských zdrojů, vzdělání a výzkumu určovat charakter „střední hry“ Sobotkovy partie. Vše ale zatím nasvědčuje tomu, že tuto hru zcela nechal protivníkovi, navíc z vlastních řad. Ministryně školství Buzková předvedla, co všechno se u nás ještě vejde pod pojem „reforma“. Předložila takovou koncepci financování veřejných vysokých škol, která jde opačným směrem než reforma veřejných financí a než České republice doporučují renomované mezinárodní instituce. A vysoké školy ji ještě podpoří stávkami.
Nikdo obeznámený s financováním vysokých škol nemůže být proti tomu, aby výdaje rostly. Požadavek Petry Buzkové, aby na ně v příštím roce šlo o 5,2 miliardy korun více než letos, je však v době velkých škrtů na první…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
