Kocovina na East River

Těch podobností by asi bylo více, ale v jedné věci se Organizace spojených národů dnes nesporně těší podobné nedotknutelnosti jako kdysi komunismus. Základní myšlenka OSN je správná – zní obecné krédo – nehledě na všechny škody, jež jsou v jejím jménu napáchány. OSN je podle tohoto přesvědčení smysluplná už proto, že funguje jako fórum, kde se státy světa mohou setkávat jako rovný s rovným, sjednocovat své zájmy a snažit se společnými silami udržet mezinárodní mír. A z principu smysluplné pak musí být i politbyro moudrých v podobě Rady bezpečnosti, které nad tím vším bdí.

Jenže po iráckém, kosovském, bosenském a rwandském fiasku nezbývá než si přiznat, že je pochybená nejen praxe, ale i idea OSN. Konkrétně představa, že mezi státy má panovat rovnost bez ohledu na jejich demokratičnost.

Francouzské mysterium

OSN od počátku její existence doprovází anachronismy, které rovnostářskou obsesi i tak dost zpochybňují. Týkají se právě Rady bezpečnosti. Zasedá v ní, jak známo, patnáct zemí: deset je voleno na dvouleté období, ale Čína, Francie, Rusko, USA a Británie mají nárok na stálé členství. Proč zrovna těchto pět, a ne také Indie, druhá nejlidnatější země planety, nebo Japonsko a Německo, druhá a třetí největší ekonomika na světě? Řečeno s menší nadsázkou: největší záhadou 20. století je bezesporu otázka, jestli se dá vykoumat takový kečup, jenž by při vytřepávání…