Citovky a řachandy Jiřího Bulise

Zpráva o jeho smrti na silnici mezi Prostějovem a Olomoucí zasáhla před deseti lety, 12. května 1993, kolegy a přátele jako blesk. Přitom první informace, které nikdo nechtěl věřit, měla absurdní průběh. V české redakci BBC vypadla z faxu zpráva ČTK, že dopoledne zahynul po autohavárii na vnitřní zranění brněnský hudební skladatel Jiří Bulis. Redaktor Julek Neumann ji v podvečer volal členům Bulisova kmenového HaDivadla, kteří právě hostovali v Praze, a až poté se rozdrnčely telefony do Brna. Nekonečné chvíle nikdo nebyl schopen zlou zprávu vyvrátit ani potvrdit. V noci začal náhle rozhlas hrát jeho píseň „Hosté na zemi“, a až poté hlasatel zprávu o Bulisově smrti s jistotou potvrdil. Jako by ji svým pomalým tempem nebožtík kráčel z věčnosti váhavě a po svém ohlásit sám.

Tehdy šestačtyřicetiletý Jiří Bulis měl za sebou muziku k inscenacím kultovní éry Boleslava Polívky a Divadla Husa na provázku, stejně jako k nejsilnějším opusům Arnošta Goldflama a HaDivadla. Jeho hudba zněla ve filmech Chytilové, Jakubiska, Luthera, Feniče, v divadlech ve Francii, Finsku, Německu, Polsku a Maďarsku. Jako šestnáctiletý se stal kmenovým skladatelem amatérského Divadla V Podloubí v rodném Chomutově, které v roce 1961 inicioval o deset let starší vystudovaný geolog Ladislav Vencálek. Ten se v Chomutově octl na umístěnku, nasáknut atmosférou malých divadel v Brně, kde se spolužákem z přírodních věd…