Z krajiny krušného srdce

V kopci nad obcí Růžová na Děčínsku je pod větrným mlýnem bizarní kus světa. Uprostřed lesa je zídka s brankou, za ní divoce trčí košťály a metly větvoví, křovisek a stromů. V červnu se to změní v úplnou džungli. Projít se tudy nedá. Plevel i ušlechtilé stromoví a keře bují na hrobech Němců, kteří tento kraj obývali. Náhrobky jsou mnohdy v rozvalinách, náhrobní desky většinou rozbité. Na horském kole sem vjíždí Radek Fridrich z Děčína. Konstatuje, že proti poslední návštěvě přibylo rozmlácených náhrobků. Pětatřicetiletý vysokoškolský učitel, básník a vnuk sudetské Němky totiž už několik let zapisuje náhrobky zničených německých hřbitovů v severních Čechách. Opíše jména, data úmrtí a narození, pokud to ještě jde. Mnohdy doslova archeologicky skládá střepy a úlomky rozseté po celém hřbitově. Takto má zmapováno celé Děčínsko, včetně dosud funkčních českých hřbitovů se zbytky německých náhrobků. Sám mluví ironicky o úchylce. V iracionální atmosféře českého nacionalismu šířeného zprava doleva ví proč.

Poničené náhrobky věcně sepisuje, dělá z nich výtvarné frotáže. Domýšlí ze strohých dat básně, někde jen zveřejní fragmenty letopočtů, údajů a jmen ze střepin. Prolíná češtinu s němčinou. Nebo inspirován autentickými vzpomínkami Němců z obce Růžová, jak je v třicátých letech zaznamenal grafik a autor portrétů obyvatel obce Walter Buhe, vytvoří jejich české textové varianty. Pod názvem „Řeč mrt-vejch…