Od holínek k mobilům

Osmipatrová budova ředitelství společnosti Nokia nepřipomíná americké firemní mrakodrapy. Komponovaná do šíře, ne do výšky, začleněná až fanaticky pečlivě do krajiny, ukotvená mezi vodu a letící mraky. Nokia sídlí na okraji Espoo, moderního satelitního města, součásti helsinské aglomerace, a to spolu s desítkami dalších význačných společností z oblasti informatiky, telekomunikací a biotechnologií. Poblíž je rovněž kampus technické univerzity, jež by se svými třiceti tisíci studenty na dvanácti fakultách dělala čest leckteré větší zemi, než je pětimilionové Finsko.

Na první pohled nic překvapivého – dnes je přece dobře známo, že skandinávské země představují vedle USA a jihovýchodní Asie další světovou technologickou velmoc a že Finsko má v jejich rámci roli v mnoha ohledech klíčovou. Zajímavé však je, že ještě před dvaceti lety by takový vývoj neuhodl asi nikdo.

Zhroucení Východu

Společnost Nokia má nečekaně dlouhou tradici: byla založena poblíž Tampere v roce 1865. Jméno, jež zní tolik japonsky a mate tím spotřebitele, je ve skutečnosti názvem městečka, kde firma vznikla. Generace Finů ji znaly jako výrobce gumových holínek, kabelů a toaletního papíru. Záběr se postupně rozšiřoval, koncem osmdesátých let dvacátého století už Nokia dělala kdeco od spotřební elektroniky po strojírenskou výrobu a hnojiva. Prosperovala a zároveň se blížila k propasti, kterou byl pro většinu finské ekonomiky pád východního bloku a rozpad Sovětského svazu.…