Zázraky se odkládají

Českým médiím bývá vyčítáno, že ve společnosti vyvolávají „blbou náladu“, protože dávají přednost zveřejňování katastrofických zpráv před těmi dobrými. Z pohledu těžce nemocných lidí to ale musí vypadat přesně naopak. Nejprve na sklonku loňského roku tisk obšírně informoval o novém - „téměř zázračném“ - léku proti AIDS. V průběhu minulého týdne pak zase o „velké naději“, kterou lidem postiženým leukemií dává preparát pojmenovaný Glivec. S trochou ironie by se tak dalo říci, že tuzemské zprávy o Glivecu (známém také pod označením STI 571) ilustrují zaostávání Česka za světem. Zatímco totiž zdejší noviny přinášejí už několikátou sérii článků, vyzdvihujících přednosti tohoto léčiva, v americkém Wall Street Journalu vyšel před nedávnem kritický text, který obšírně rozebíral jeho selhání u nezanedbatelného množství pacientů. Jak už bývá v podobných případech tradicí, leží pravda někde uprostřed. Zobecňovat selhání Glivecu u pacientů s pokročilou leukemií je totiž stejně scestné, jako vzbuzovat u nemocných přehnaná očekávání. Podívejme se proto střízlivě, co vychvalovaný i zatracovaný lék může reálně přinést.

Pouhý začátek

V první řadě je třeba říci, že leukemií existuje několik typů. Lék Glivec je přitom účinný pouze u jediného druhu, známého pod označením chronická myeloidní leukemie (onemocní jí přibližně 15 % všech postižených leukemií). Zjednodušeně řečeno, jde o poměrně zákeřnou variantu rakoviny, jíž lze za současného stavu medicíny vyléčit…