Připomeňme si

Ta tragédie je ve veřejné paměti dosud živá. Loni v červenci zabila na rušné křižovatce v Mělníku nevinnou kolemjdoucí ženu policejní kulka vyslaná za ujíždějícím podezřelým autem. Smrt šestačtyřicetileté Jaroslavy Svobodové vzbudila silné emoce, policejní prezident Jiří Kolář se omluvil rodině pozůstalých a ministerstvo vnitra s ní dodnes projednává náhradu škody. Střelec Vladislav Patera (54) musel kvůli smrtící ráně odejít po dvacetileté službě od policejního sboru. Nyní navíc stojí před soudem s hrozbou až pětiletého kriminálu za ublížení z nedbalosti. Rozsudek padne možná již toto úterý. (Mimochodem: řidiče ukradeného auta se policii dodnes nepodařilo chytit.) Ani případným odsouzením zbrklého střelce mělnický případ ale neskončí. Případ totiž svého času otevřel s nebývalou silou diskusi, zda je namístě, aby policisté pokračovali ve zdejší obvyklé praxi zastavovat ujíždějící auta kulkou. „Řidič vjel na chodník a ohrožoval zdraví a životy jiných lidí. Jen jsem plnil své povinnosti,“ vysvětloval střelbu před soudem pan Patera. Problém ale je - oponují odpůrci -, že taková ochrana nevinných životů se snadno zvrhne v opak. Paterův případ je toho křiklavým dokladem. A to měli tenkrát lidé na místě incidentu vlastně štěstí, že policista netrefil řidiče: vůz řítící se rušnou ulicí stovkou s mrtvým mužem u volantu by pravděpodobně napáchal mnohem větší hrůzy. Jiným rozměrem střelby na jedoucí automobil je hrozba nepřiměřeného trestu pro viníka ještě ne zcela jasného…