Ženským hlasem

Mapování ženského světa se festival věnoval v minulosti pravidelně, letos ale ženský hlas zazněl opravdu silně: tématu organizátoři věnovali samostatnou sekci s patnácti filmy. Většina filmů zobrazovala rozličné formy utrpení žen, ale zaujaly i civilnější snímky. Polská režisérka Ewa Borzecka se ve filmu Záležitosti žen a mužů zaměřuje na vztah obou pohlaví na sklonku života. S formanovskou přesností pozorování představuje ženy i muže v tanečním klubu pro starší a pokročilé, při „veřejných“ námluvách, ale i během sbližování v intimním domácím prostředí. Více než hodinový dokument je drsným, nepokryteckým odhalením mnohdy kruté pravdy o stáří, sexu a vztahu. Střídáním brutální otevřenosti s dojemně lidskými scénkami ze života obou pohlaví, blížících se neúprosně ke smrti, dosahuje film opravdu mistrovství. Hongkongský film Mosujské ženy představuje starobylé etnikum Mosuo, jehož příslušníci dodnes praktikují „tisese“, tedy systém, v němž žena řídí rodový klan a volně si vybírá sexuální partnery a biologické otce svých dětí. Asi čtvrt milionu Mosuů, patřících do tibetsko-čínské jazykové skupiny, vyznává tibetskou formu buddhismu a věří v převtělování a božskou tvůrkyni přírodu, která je ženského rodu. Mosuové žijí v matriarchálním uskupení, v němž rodové klany vedou ženy. Obě pohlaví jsou rovnoprávná, muži žijí v rodině své matky ve společném domě, kde má každý svoji místnost. Žena si vybírá milence a potencionálního otce svých dětí, který pak za ní přichází jenom na noc.…