Rámeček
DUBRAVKA UGREŠIČOVÁ se narodila roku 1949 v Chorvatsku. Vystudovala komparatistiku, ruský jazyk a literaturu. Převážnou část života prožila v Záhřebu, kde dvacet let vyučovala na filozofické fakultě. V roce 1993 z politických důvodů emigrovala, dnes žije v Amsterodamu, vyučuje a přednáší v západní Evropě a v USA. Píše povídky, odborné práce a eseje, v nichž se zabývá nacionalismem v bývalé Jugoslávii v jeho krutých i banálních podobách, jeho ničivým dopadem na veřejný i soukromý život. Za pokus o pravdivý obraz situace v Chorvatsku se jí dostalo mezinárodního uznání, doma ale spíše označení „zrádkyně vlasti“. Její nejznámější dílo „Kultura lži, antipolitické eseje“ (1995) vyšlo v šesti jazycích (česky r. 1999) a bylo odměněno prestižní cenou za nejlepší evropskou esejistiku roku 1996 a holandskou cenou Artist in Resistence Prize.
Ve své knize esejů „Kultura lži“ jste vyslovila názor, že národy bývalé Jugoslávie neznají „kulturu skepticismu“. U nás jsou ale skepse a sebepochybování zakotveny dost silně. Proč myslíte, že se to vyhnulo bývalé Jugoslávii?
Člověk může přece nadšeně mávat vlajkou a zároveň být skeptický. Měla jsem na mysli jiný fenomén: jde o lidi, kteří byli zvyklí a ochotní snadno vlajky vyměňovat. A takových je ve všech východních zemích dost. Proto jsme zažili, jak lidé snadno vklouzávají z jednoho systému do druhého. Jsou schopni říkat: ano, byli jsme členy komunistické strany, ale jen abychom přežili, nebo…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu