Stíny romantického ideálu

Fotogenická Kuba se v poslední době dostává na plátna českých kin častěji, než se dalo před deseti lety po rychlém konci oficiálního bratrství mezi oběma zeměmi očekávat. Nedávno uvedený snímek Než se setmí (USA, 2000, režie Julian Schnabel), jehož osou jsou životní osudy kubánského básníka a spisovatele Reinalda Arenase, se však od tropickým sluncem zalitých a pohodových snímků jako Jahody a čokoláda či Buena Vista Social Club zásadně odlišuje. Společně se spletitým osudem nekonformního umělce sledujeme mimoděk i vývoj kubánské revoluce. Kdysi byla „zelená jako palma“, ale dnes zavání tvůrcům filmu hnilobou.

Dvě rozkošné neřesti

Reinaldo Arenas (1943, Kuba-1990, USA), enfant terrible kubánské poezie a prózy měl, jak sám s oblibou říkal, dvě rozkošné neřesti: byl „spisovatel a homosexuál, což je na Kubě smrtelná kombinace“. Jeho lidské i tvůrčí zrání probíhalo v letech přitvrzování ostrovního režimu, uzavírání hranic a pronásledování „mravně narušených“ občanů, mezi něž patřili podle revolučních norem i homosexuálové. To vše šlo ruku v ruce s omezováním svobody slova kubánských umělců, kteří se doposud těšili relativní volnosti. Film Než se setmí, natočený na základě Arenasovy posmrtně vydané autobiografie (1992, česky 1994) a jeho dalších knih, zachycuje nejen básníkův životní příběh, ale i postupný rozchod revoluce s jejími dětmi, dříve vesměs sympatizujícími intelektuály.Celá plejáda kubánských spisovatelů, včetně těch, které vidíme ve filmu,…