Nemám návod, jak to udělat

Rámeček

MARCELA LINKOVÁ (nar. roku 1974 v Praze) vystudovala anglistiku a amerikanistiku na FF UK. Už na počátku studií se začala zajímat o „gender studies“, přičemž se dlouho orientovala na historicko-sociální pozici žen a feminismus ve Spojených státech. Také v Sociologickém ústav AV ČR, kde pracuje, se primárně věnuje problematice domácího násilí a transgenderu/genderové identity, zajímá se též o reprezentaci žen v médiích a vytváření reality prostřednictvím médií. Pracuje rovněž jako překladatelka. Je svobodná, bezdětná.

Co vám nejvíce vadí na postavení českých žen?

Ženy jsou u nás vnímány jako něco „jiného“, co má ve většině případů nižší hodnotu. Jsou v podřízené pozici, hůře placené, mají ztíženou možnost budovat kariéru. Nedošlo zde k celospolečenské reflexi a zkoumání tohoto problému „jinakosti“. Mluví se o tom v soukromí, ženy mezi sebou, ale nevnímá se to jako celospolečenský problém, tak jako tomu bylo dlouhou dobu s rasismem.

Na rozdíl od rasismu se ale diskriminace žen týká zásadní části populace. Široké diskusi by tedy nemělo nic bránit.

Za prvé: ženy nemají v rukou klíčové pozice, kde se rozhoduje. Druhým problémem je, že samy ještě v mnoha ohledech na tuto diskusi nejsou připravené.

Ale proč?

Ženy, které už dosáhly určitého postavení ve společnosti, na to vynaložily poměrně mnoho sil a jsou na to patřičně hrdé, mají pocit, že patří k určité elitě. Další velká skupina žen tu diskusi…