Tmavočerný svět

Osm let v komunistickém lágru Vojna, osm let v uranových dolech. Antonín Sum (82) zamířil do komunistických koncentráků přímo z kanceláře Jana Masaryka, jemuž dělal po válce tajemníka. Je posledním žijícím odsouzeným z případu Milady Horákové. Bitím, mučením a prací „na uranu“ v dolech prošly zástupy podobných hrdinů. Památníkem jejich osudu by se měl stát právě koncentrační tábor Vojna. Vláda o tom rozhodla před čtyřmi lety, ale úřady od té doby nepodnikly vůbec nic. Bývalým muklům už dochází trpělivost. Když to nepůjde jinak, jsou odhodláni k pokusu vybudovat jej za své. Ostudnější a zároveň výstižnější ilustraci českého „vyrovnání se s minulostí“ si lze jen stěží představit.

Buď vítán

K bývalému táboru smrti vede prašná a hrbolatá cestička. Pozůstatky komunistického lágru Vojna se skrývají uprostřed hlubokých hvozdů mezi rozbujelými křovisky a vysokou travou. Hned za plechovou branou je velitelství, kde se konaly brutální výslechy. „Když sem přijdou bývalí vězni, hledají tady na zdi, kde byla skvrna jejich krve,“ ukazuje Václav Trantina z Okresního muzea Příbram na dnes bělostnou stěnu. Dodnes stojí i tzv. kulturák, kde se vězni „převychovávali“, jídelna, ale především jeden z původních osmi dřevěných baráků, kde vězni bydleli. Hnijící a bortící se stavba připomínající dobytčák je největší místní raritou. V žádném jiném zdejším lágru se původní dřevěná obydlí nezachovala. Unikátním dokladem minulosti je i zachovalý „bunkr“. Jde o místnost…