Kdy vám naposled uškrtili sousedku?

Představa, že filmové a televizní násilí inspiruje násilí reálné, je pozoruhodně rozšířená na to, jak málo odpovídá praktické zkušenosti. Jinak by světové oblasti bez televize musely být oázami klidu a míru.

Po příjezdu z Papuy-Nové Guineje do Čech mne vždy znovu fascinuje pocit ohrožení, v němž žije značná část zdejší populace. Přitom ze světové historie lidstva známe jen málo situací, kdy byl život tak prost nebezpečí jako dnes v této zemi. Skoro všude na světě je hůř než v Čechách, a v Čechách bylo od konce poslední doby ledové skoro vždy hůř, než je dnes. Přesto žije naše obyvatelstvo v mírném, leč stálém pocitu ohrožení, plně srovnatelném s náladou obyvatel výrazně dobrodružnější Papuy-Nové Guineje.

Bát se je normální

Psychologie Čechů i Novoguinejců byla formována desítkami tisíc let poměrně riskantního života v kmenových společnostech, kdy se přílišná relaxace obvykle nevyplácela. Tento životní styl opustili Češi sice o něco dříve než Novoguinejci, v obou případech ale z hlediska vývoje lidské mysli velmi nedávno. Možná proto jsme psychologicky zcela nepřipraveni na dnešní klidnou situaci, kdy uběhlo už mnoho let od doby, co naposledy uškrtili naši sousedku a probodli souseda.

Nesoulad mezi psychologickým vyladěním pro pocit ohrožení a nedostatkem násilí v našem bezprostředním okolí se snažíme řešit tím, že se zajímáme o násilné události ve stále se…