Eurošpioni proti al-Káidě

Role Evropské unie v boji s terorismem je zatížena paradoxem. Na jedné straně vlády souhlasí s tím, že spolupráce na úrovni EU je správná, protože teroristická hrozba svou povahou překračuje hranice států. Na druhé straně ale jen pomalu předávají potřebné pravomoci na úroveň Unie. Bezpečnostní politika – obzvláště ochrana občanů – zkrátka sahá až do samé podstaty národní suverenity a vlády velmi váhají s tím, aby na EU delegovaly jakékoli pravomoci, jež by mohly zasahovat do existujících zákonů a zaběhaných bezpečnostních postupů států. V tuto chvíli proto Evropská unie, na rozdíl od Spojených států, nemá svou vlastní strategii boje proti terorismu.

Malá spolupráce

Po útocích na USA z 11. září 2001 vyčlenily vlády evropských zemí na boj s terorismem více peněz. Dohodly se na zavedení celoevropského zatykače, vytvořily společnou definici terorismu a navrhly pravidla vedoucí ke zvýšení počtu společných operací národních policejních sborů. Vlády také vyčlenily větší finanční prostředky pro policejní agenturu EU Europol a vybavily ji novou zásahovou jednotkou složenou z příslušníků národních policejních sborů a tajných služeb. Vlády také daly podnět ke vzniku úřadu zvaného Eurojust (jakési celoevropské obdoby státního zastupitelství), jehož cílem je pomáhat při vyšetřováních překračujících hranice.

Další impulz protiteroristickému úsilí EU dodaly útoky na Madrid v březnu 2004 a na Londýn v červenci 2005. Na konci loňského března…