Pomoc, někdo zvoní

Zákon o svobodném přístupu k informacím platí dva měsíce a už naučil úředníky lecjakým kouskům. Někde tazatele odrazují výhrůžkou mnohatisícových „správních“ poplatků, jinde - třeba na vládě - skryjí požadovanou informaci svévolně pod nálepku „tajná“. Ale s opravdu převratnou metodou přišli v jednom z pražských ústavů Akademie věd ČR: na příliš zvídavé občany rovnou volají policii.

Hudebníkovo pozdní odpoledne

Je pondělní únorové odpoledne a před chromovaným kukátkem na bílých dveřích Ústavu pro hudební vědu přešlapuje sedm lidí. Jejich mluvčí, muzikolog Marek Franěk, tiskne zvonek. „Přišli jsme požádat o informace o projektech, které na tomto ústavu probíhají,“ oznamuje sekretářce, která otevřela dveře. „Počkejte chvilku, já se zeptám,“ odpovídá žena. Zámek opět zaklapne. Po deseti minutách začínají studenti opět zvonit. To už přede dveřmi stojí i dva elektrikáři, kteří přišli opravit cosi na půdě. Ani jim nikdo neotevírá. „Asi se tam vykecávají a neslyší zvonek,“ říká jeden elektrikář. „Zkusíme jim zavolat,“ navrhuje Franěk a odchází s jedním z dělníků na sousední obvodní úřad k telefonu. „Oni nás prej nepustí. Klidně mi řekli, že mi neotevřou,“ říká po návratu řemeslník svému kolegovi a kroutí nevěřícně hlavou. Studenti se ale nechtějí vzdát a zvoní dál. Pár minut nato vybíhá po schodech nahoru dvojice policistů. Někdo z budovy prý volal na tísňovou linku 158. Mladí lidé vysvětlují policistům situaci, ti si je nedůvěřivě prohlížejí. Pak jeden…