Vše pro kandidáta moci

Předčasné prezidentské volby, které překvapivě vyhlásil loni v září alžírský prezident Liamín Ziruál, dopadly dle očekávání: již v prvním kole 15. dubna zvítězil „kandidát moci“ Abdal Azíz Buteflika. Předvolební kampaň i samotné hlasování, o jehož zmanipulování pochybuje málokdo, však měly v alžírském kontextu překvapivý průběh.

Výběr ze starého

Volební klání vypadalo zprvu tak demokraticky, že dezorientovaní západní komentátoři mluvili téměř o začátku nové éry v zemi, která se od roku 1992 utápí v násilí. Sedm kandidátů, kteří splnili zákonné podmínky (jedna z nich, jež vyřadila vlivného šéfa umírněného islámského hnutí Hamas šajcha Mahfúda Nahná, žádá předložení důkazů o účasti v protifrancouzském povstání v letech 1954–62 pro uchazeče narozené do roku 1942!), dostalo stejný prostor ve vládou kontrolovaných médiích a svoji kampaň mohlo vést zcela svobodně.Voliči ovšem od adeptů prezidentského úřadu, snad s výjimkou nejmladšího kandidáta, umírněného islamisty šajcha Abdalláha Džaballá (43), nemohli čekat nic moc nového. Všichni byli formováni v době, kdy Fronta národního osvobození (FLN) držela mocenský monopol: čtyři byli ministry a zbylí dva patří mezi veterány války za nezávislost.Zajímavý je z nich snad jen poslední žijící „historický“ vůdce protifrancouzského povstání Hocine Ait Ahmad (73), který byl v roce 1964 odsouzen v politickém procesu k trestu smrti a do roku 1989 žil v exilu v Evropě.

Podvody v kasárnách

Po…