Krvavá neděle napodruhé

Výrazy typu „vyrovnat se s vlastní minulostí“ již v postkomunistické Evropě zdomácněly. Nyní se však stále více ukazuje, že své resty má i Západ včetně státu s tak demokratickou tradicí, jako je Velká Británie. V posledním lednovém týdnu Tony Blair oznámil, že bude zahájeno nové vyšetřování Krvavé neděle, masakru v Severním Irsku, který si 30. ledna 1972 vyžádal 14 obětí. Podívejme se na pozadí celého případu.

Proti internacím

V roce 1968 vřela celá Evropa demonstracemi, manifestacemi a studentskými bouřemi. V Severním Irsku se demonstrovalo za lidská práva. Účastnili se jen katolíci, neboť protestantští vládci ulsterské provincie se vůči nim dopouštěli soustavné diskriminace, hlavně v přidělování bytů a zaměstnání. Akce neustávaly a protestanti na ně patřičně odpovídali. Občané se bili navzájem a britská vláda, která si už nevěděla rady, poslala do provincie vojsko. Takové řešení probudilo Irskou republikánskou armádu (IRA) z půlstoleté dřímoty. IRA se zreorganizovala a se zbraní v ruce začala bránit „svůj lid“.

V roce 1971 se dramaticky zvýšila akceschopnost IRA. Během půl roku její ostřelovači zabili 25 britských vojáků, z toho 18 v Belfastu, 6 v Derry. Britská vláda odpověděla zavedením internace podezřelých katolíků - uvězněním bez soudu. Bylo to velmi nešťastné řešení, jak ukázal další vývoj. Hlavní viníci chytili včas vítr a zmizeli přes hranice v Irské republice, zatčeni byli nevinní. Mnozí z nich se posléze přidali k IRA: byla to…