Jako blesk z čistého nebe působil před týdnem návrat Kofiho Annana z Bagdádu. Generální tajemník OSN tam se Saddámem Husajnem dohodl nedohodnutelné: Irák souhlasí se všemi rezolucemi OSN a inspektoři světové organizace budou mít přístup do prezidentských paláců. V této podobě byly alespoň publikovány hlavní body dokumentu, o němž má tento týden jednat Rada bezpečnosti OSN. Že by její nadcházející rezoluce vyřešila táhnoucí se konflikt v Perském zálivu? Že by skončila dlouholetá hra na kočku a na myš? Tak jednoduché to zřejmě nebude. Už proto, že z celé aliance z roku 1990 už snad jen Kuvajt nahlas upozorňuje na podstatu věci: jediný způsob, jak irácký problém vyřešit, je zbavit Saddáma Husajna moci. Co se týče nynější dohody, můžeme si položit dvě otázky. Co dohodu umožnilo? Čí to bylo vítězství?
Flotila, nebo diplomaté
V Radě bezpečnosti se už léta táhne spor o přístup k Bagdádu. Vynutit si plnění rezolucí OSN silou, jak to chtějí Spojené státy a Velká Británie, nebo jednáním, jak žádají Francie, Rusko a Čína? Obě strany tohoto názorového sporu mohou nyní tvrdit, že dohodu umožnil právě jejich recept. Američané mohou říkat, že Saddám couvl v bezvýchodné situaci při pohledu na jejich flotilu v Zálivu, aniž by musely vzlétnout rakety. Francouzi či Rusové mohou opáčit, že právě diplomacie na poslední chvíli ukázala válečníkům, jak na to.
Pravda bude nejspíše trochu jinde. Sám lídr republikánské většiny v americkém Senátu Trent Lott říká, že…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
