Prvních šest let svého života strávila Monika Horáková (24) jako kočovník: s rodiči objížděla republiku v maringotce jejich tehdejších zaměstnavatelů, státního podniku spojů. Na konci sedmdesátých let rodina zakotvila v Brně a Monika tam začala chodit do školy. Počátkem tohoto roku se čerstvě vystudovaná psycholožka stala nejvýše postaveným reprezentantem romské menšiny ve státní správě. Vítězství v prosincovém konkurzu ji vyneslo do funkce výkonné místopředsedkyně vládní mezirezortní komise pro otázky Romů.
Cesta elegantní mladé ženy na vysoké místo ve vládním aparátě začala v půli loňského listopadu. Úřad exministra Bratinky tehdy vyzval několik desítek romských aktivistů, aby sami navrhli svého člověka do komise, jejíž vznik přislíbil tehdejší premiér Klaus pár měsíců předtím v horkém „kanadském“ létě. Vedle ostřílených romských předáků (šéfa ROI Emila Ščuky, někdejšího poslance parlamentu Karla Holomka a vojáka z povolání Petra Gužiho) se na seznamu zcela nečekaně objevilo i jméno zcela neznámé brněnské psycholožky. Protože jednoznačnou podporu nezískal ani jeden z navržených, vypsal Úřad vlády normální konkurz. Zájem projevilo 81 lidí, převážně gádžů. „Pohovor nebyl těžký,“ vzpomíná Horáková. „Chtěli jenom, abych se představila v angličtině, a ptali se mě, co si myslím o vztahu bílé většiny k Romům a proč je podle mě v Čechách rasismus.“ O náchylnosti české společnosti k rasismu Monika Horáková nepochybuje: jednou z jeho hlavních příčin je podle ní gádžovská…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu