Tunel Ivana Kočárníka

Představme si následující věc: ministr zdravotnictví odprodal bez jakékoli veřejné soutěže a za velmi nízkou cenu krachující fakultní nemocnici soukromé firmě svých kamarádů, kteří mu slíbili, že zaplatí za špitál miliardové dluhy. Po čase sice vyšlo najevo, že dluh nemocnice je ve skutečnosti mnohem menší, než se předpokládalo, smlouva o prodeji je však už podepsána a nemocnice víceméně funguje, takže se tím už nikdo příliš nezabývá. O pár měsíců později ovšem dotyčný ministr podává demisi a k překvapení všech nastupuje na velmi slušně placené místo šéfa právě tohoto privatizovaného špitálu. Že by něco takového nebylo možné bez protestů a bouře nevole? S nemocnicí asi zatím ne. Nicméně exministr financí Ivan Kočárník podobný kousek zcela bez problému provedl s jiným podnikem. Tři týdny po svém odvolání se stal členem představenstva České pojišťovny, tedy firmy, kterou zhruba před rokem z titulu své funkce pomáhal „přihrát“ za - mírně řečeno - výhodných podmínek lidem z finanční skupiny PPF.

Ze čtrnácti čtyři

Jaká jsou stručná fakta? Když vloni v létě zkrachovala Kreditní banka Plzeň, byla její ztráta odhadována na jedenáct až čtrnáct miliard korun. A protože tak astronomickou sumu odmítla ČNB poskytnout, měli se na úhradě ztrát podílet akcionáři banky, respektive její největší akcionář Česká pojišťovna. Základní problém - kdo a z čeho zaplatí chybějící miliardy - se tak ale jenom přesunul o „patro výš“, neboť pojišťovnu tehdy majetkově…